platba možná na místě kartou

Jak si (ne)zabouchnout dveře 2x do hodiny, aneb  příběh pro všechny, kteří si myslí, že mají den blbec...

Tento článek je pro všechny, kteří mají špatný pocit z toho, že se jim zabouchly dveře. Možná poprvé v životě, možná podruhé za život. Ale vězte, že může být i hůř. Tento případ je opravdu ojedinělý. Nestává se to často, že by si člověk zabouchl dveře 2 x do hodiny. Začalo to přitom jako banalita. Volá mi zákazník, že si v yměňoval sám vložku, ale jakmile zabouchl a strčil klíč do vložky, najednou se začal klíč protáčet a neodemykal. Tudíž ano, přijel jsem snad během 15 minut a zabouchnuté dveře ve chvíli otevřel. Koukám na vložku, pán ji špatně uchytil šroubem, upřímně nevím, kam ten šroub z boku zašrouboval. Ještě jako správný zámečník se ptám, protože bylo vidět, že pán je opravdu laik, jestli nechce s tou vložkou pomoci . On na to, že ne, že to zvládne sám, že se to naučí. Říkám dobrá, dal jsem mu několik rad, co a jak má udělat a s klidným svědomím jsem odjel. Mezitím mi volali na výjezd do Brna, Líšně. Při cestě tam mi zvoní telefon a v něm známý hlas: "Pane Brádek, nebudete věřit, co se mi stalo". V tom okamžiku jsem zbystřil a viděl ty nejhorší možné scénáře. "Přijela manželka s dětmi, a já si celou dobu říkal, že nesmím zabouchnout, protože tu vložku ještě nemám správně utáhlou" - říkal ten známý hlas v telefonu. 

A pokračoval... "Co si myslíte, že jsem udělal? No ano, zabouchl jsem... Kdy byste mohl přijet?" Vzhledem k tomu, že na mě čekal jiný zákazník, povídám mu, že asi do 45 minut, že to určitě dřív nestihnu. "To je pozdě, my tady máme už hustou atmosféru, buď zničím dveře, nebo zavolám Vás. Takže budu muset zničit dveře, abychom se dostali domů". Do telefonu mu odpovídám, že je to škoda ničit dveře, že jestli opravdu nemůže počkat. Pán mi řekl, že už nemá vzhledem k názoru manželky o jeho inteligenci jinou možnost, jak dveře vypáčit. S tím jsme se rozloučili a já nadále pokračoval otevřít zabouchnuté dveře do Líšně. O to větší překvapení bylo, když mi volá známé číslo po nějaké době znovu a v něm se ozve známý hlas... "Pane Brádek, asi Vás budu nakonec potřebovat, dveře jsem celý rozjeb... a pořád drží."

Budete muset přijet, manželka je s dětmi ve sklepě, aby nemrzly venku, tak zkuste opravdu co nejdřív. Po asi 20 minutách jsem dorazil na místo, pán vylezl ze sklepa, smutný pohled na mě vypovídal za vše a po chvíli říká, že manželka už jen mlčky trpí. Dveře byly opravdu celý dojeb..., pán se pokoušel velkým šroubovákem dveře vypáčit, ale jediné, co se mu podařilo bylo zlomit střelku. Dveře jsem po chvíli otevřel, ona ta střelka je na takovým drátku, který se tím pádem celý vysunul do zárubně a dveře držel ten drátek dál. Ten den již podruhé zákazník slyšel ode mě otázku, nechcete s tím pomoci? Pán hrdě odpověděl, že ne, že to určitě zvládne. Řada na placení za výjezd byl oříšek. Opravdu jsem nevěděl, jak se mám zachovat. Pán dostal jako věrný zákazník slevu, a vzhledem k tomu, že se již neozval, tak snad vše zvládl dobře. 

Takže pokud si myslíte, že máte den blbec, že se Vám zabouchly dveře, tak vězte, že den blbec vypadá asi takto a vaše zabouchnuté dveře jsou nic, proti tomu, co se může stát a jaký názor na to vše může mít nervózní manželka. Chápu, že tento příběh je trochu genderově nevyvážený, ale za nás chlapy, den blbec může mít opravdu každý, a za této situace je určitě lepší zachovat klidnou hlavu, povznést se a nakonec se tomu všemu zasmát. Nebo ne?